bavme se - kulturní tipy
Vybraná akce
Reklama
Spolupracujeme s
cestovní kanceláří BlueSport.cz, která organizuje dovolené u moře, zejména pak v italském letovisku Lignano a nově spustila webové stránky s nabídkou letní dovolená.

V zimě si u této cestovní kanceláře můžete zajistit lyžařskou dovolenou v Livignu

Naším dalším partnerem je firma AZAMS, která dodavá dětské nastavitelná židle.

Partneři
Nakladatelství MOTTO

kulturní tipy - BAVME SE - kulturní tipy

Škola života Sekce: Filmy
Škola života je příběhem dospívající dívky žijící ve Velké Británii na počátku 60. let, kdy končí upjatá poválečná doba a pomalu nastupuje uvolněná, volnomyšlenkářská dekáda.

Škola životaFilm je adaptací memoárů novinářky Lynn Barber, které vycházely v literárních novinách Granta.

Scénář napsal Nick Hornby (Všechny moje lásky, Jak na věc) a do režisérské židle usedla dánská režisérka Lone Scherfig (Wilbur se chce zabít, Italština pro začátečníky).

Ve filmu hrají Peter Sarsgaard (Kluci nepláčou, Kinsey), Carey Mulligan (Pýcha a předsudek, And When Did You Last See Your Father?), Alfred Molina (Spiderman 2, Frida), Dominic Cooper (Mamma Mia!, Šprti), Rosamund Pike (Libertine, Dnes neumírej), Cara Seymour (Americké psycho, Gangy of New York), Olivia Williams (Jak jsem balil učitelku, Šestý smysl), Sally Hawkins (Happy-Go-Lucky, Prstoklad), Matthew Beard (And When Did You Last See Your Father?) a Emma Thompson (Návrat na Brideshead, Rozum a cit).

Snímek se natáčel na jaře 2008 v Londýně, Oxfordu a Paříži.

Filmový štáb tvořili kameraman John de Borman (Last Chance Harvey, Miss Pettigrew Lives for a Day), filmový architekt Andrew McAlpine (Pláž, Piano) a návrhářka kostýmů Odile Dicks-Mireaux (The Constant Gardener, Dirty Pretty Things). Producenty byly Finola Dwyer a Amanda Posey, projekt vznikl ve spolupráci BBC Films a Endgame Entertainment. Výkonní producenti James D. Stern, Douglas E. Hansen, Wendy Japhet, David M. Thompson, Jamie Laurenson a Nick Hornby.

SYNOPSE

V poválečné, předbeatlovské době žije na londýnském předměstí nadaná studentka,Škola života která se ocitne před dilematem, zda jít studovat na prestižní univerzitu nebo přijmout od vyzrálého charismatického muže mnohem zajímavějsí nabídku.
Je rok 1961 a atraktivní, chytrá, šestnáctiletá studentka Jenny (C. Mulligan) poslouchá desky Juliette Greco, ochutnává počátky ženství, sní o výjimečných zážitcích a životě zahaleném do cigaretového dýmu „gauloisek“. Ubíjena rutinou dospívání se nemůže dočkat, až začne skutečný dospělý život. Do té doby ale zůstává pilnou studentkou, která vyniká ve všech předmětech kromě latiny, o které je její otec přesvědčen, že právě ta ji zajistí místo na univerzitě v Oxfordu, o kterém vždy snila.
Jednoho deštivého dne, který se ničím neliší od ostatních, skončí s příjezdem charismatického ctitele, třicátníka Davida (P. Sarsgaard) její maloměšťácký život. Vtipný, světácký David okamžitě zastíní Jennyho dosavadního obdivovatele, spolužáka Grahama (M. Beard). Ke svému úžasu Jenny pozoruje, že David okouzlil i její konzervativní rodiče Jacka (A. Molina) a Marjorie (C. Seymour), kteří velkoryse polykají jakékoliv námitky proti tomuto staršímu, židovskému nápadníkovi jejich milované dcery…
David Jenny uvede to okouzlujícího světa koncertů vážné hudby a pozdních večeří s jeho nejlepšími přáteli, obchodním partnerem Dannym (D.Cooper) a jeho krásnou, ale hloupoučkou přítelkyní Helen (R. Pike).
Dosavadní, tradiční vzdělávání Jenny je nahrazeno Davidovou vlastní verzí, kdy ji přímo ze školy vyzvedává v naleštěném bouráku a zasvěcuje ji do kouzla uměleckých aukcí a zakouřených klubů.
Pod záminkou, že ji představí C.S. Lewisovi, David pro Jenny spolu s Dannym a Helen zorganizuje víkend v Oxfordu.
Později, díky svému šarmu a  nevinnému lhaní přesvědčí její rodiče, že ji jako dárek k sedmnáctinám může vzít na výlet do Paříže. David navrhne, že jeho ‘teta Helen’ zastoupí roli gardedámy. Jack a Marjorie netuší, že Jenny si tento výlet vybrala jako  místo, kde chce přijít o panenství.
Škola životaPaříž je přesně taková, jakou si ji Jenny představovala, sex s Davidem o něco horší.
Po návratu domů se Jenny se svými zážitky svěří spolužačkám, které jsou jejími novými zkušenostmi nadšené, ale ředitelka školy (E. Thompson) z celé záležitosti udělá aféru a učitelka angličtiny, slečna Stubbsová (O. Williams) je hluboce zklamaná, že její nejlepší studentka zahodila své nadání a vzdala se jisté šance dosáhnout prestižního vzdělání.
Právě ve chvíli, kdy se zdá, že celoživotní sen rodičů dostat jejich nadanou dceru na Oxford je na dosah, Jenny touží po zcela jiném životě.
Bude David strůjcem jejího štěstí nebo neštěstí?

O FILMU

„Rozsah, v jakém jsem mu nekladla otázky, je při zpětnémn pohledu neuvěřitelný -  viním z toho Alberta Camuse… Jedno z pravidel existencialismu, která mi byla vtloukána do hlavy v dívčí škole Lady Eleanor Holles School, byla „nikdy se na nic neptat“. Kladení otázek ukazuje, že jste naivní a maloměšťáčtí; nekladení otázek naznačuje, že jste vzdělaní. Strašně jsem chtěla působit vzdělaně.“
- Lynn Barber, Škola života
 
“Stále si nejsem jistý, co přesně z memoárů Lynn Barber na mne tolik zapůsobilo, ale něco tam bylo,” říká scénárista Nick Hornby. “Přečetl jsem to a dal to své ženě Amandě Posey, která je jednou z producentů, se slovy ‘Podívej se na to, je v tom film’. Souhlasila.“
“Vždycky jsem si říkala, že jednou musím sepsat celé vyprávění o mém prvním příteli, protože to byl neobvyklý příběh,” říká novinářka Lynn Barber. “Jediný, komu jsem to řekla, byl můj manžel. Je to tak dlouhý a komplikovaný příběh, že ho nemůžete jen tak vyprávět kamarádům u večeře. Proto jsem si ho vlastně dlouhá léta nesla v sobě jako malé tajemství.“
Nick Hornby k příběhu říká: “Adaptace memoárů nebyla jednoduchá práce, přeci jen jsme museli z 12 stránek napsat celý film, ale práce nás mimořádně bavila. Rozuměl jsem životu Jenny, i já jsem byl kluk z předměstí, jehož rodiče nevystudovali vysokou školu. Líbila se mi rozsáhlost dilematu, které zjednodušeně řečeno bylo ‘život versus vzdělání’.“
Ačkoliv Škola života ukazuje uvolněnou dobu šedesátých let, ta uvolněnost nezačala v roce 1961. Ještě o čtyři roky později, kdy britský premiér Harold Macmillan prohlásil, že ‘většina našich lidí se nikdy neměla tak dobře’, průměrná anglická rodina žila ve velmi skromných poměrech. Ačkoliv se začaly uvolňovat společenské a morální poměry, většina lidí to ještě nebrali za své. “Pokaždé, když lidé mluví o šedesátých letech, chce se mi křičet,” říká Lynn Barber. “Šedesátá léta v pravém slova smyslu začala až někdy kolem roku ’63 nebo ’64.“
Nick Hornby cituje z díla anglického básníka Philipa Larkina:
„Sexual intercourse began
In nineteen sixty-three…
Between the end of the Chatterley ban
And the Beatles’ first LP.“Škola života
Volně přeloženo: ´Uvolnění v oblasti sexu začalo v roce 1963, v době, kdy končil zákaz knihy Milenec lady Chatterleyové a vyšla první deska Beatles.´

“Jedním z hlavních témat filmu je, že v roce 1962 jsme pořád byli uvězněni  v prudérní, poválečné Británii,“ říká Hornby. „Anglie byla izolovaná, chudá země. Druhá světová válka pomohla Americe, jejich velká auta a rock ‘n’ roll byly známkou prosperity. Tady v Británii jsme pořád čekali na autobus. ”
Režisérka Lone Scherfig k filmu říká: “Neznala jsem Británii, takže jsem byla velmi opatrná, aby vše bylo správně. Dávala jsem si velký pozor, aby každý, kdo není z Británie, nezná předměstí Twickenham nebo není šestnáctiletý teenager z roku 1962, může rozumět o co ve filmu jde.
Carey Mulligan, která ztvárnila hlavní postavu, vidí vývoj Jenny jako metaforu pro měnící se dobu: “Stejně, jako se mění Jenny, mění se šedesátá léta. Všichni říkali, ,skvělé, točíš film ze šedesátek. Já říkala ´ne, není to o květinových letech, je to o době předtím´. Tak se ptali, ´a co se dělo předtím?´ Já na to, Nic moc!”
“Rodiče Jenny jsou víceméně produktem své doby. Jejich dcera se tomu chce bránit a David je pro to ten pravý společník, pomáhá jí vymotat se z let 50. a připraveně vstoupit do let 60´“, vysvětluje Nick Hornby.
Rodiče cítí, že se něco mění, ale neví, co to je. Používají svoji dceru jako prostředníka, který jim ty změny tlumočí. A jak nyní víme, nadcházející změny byly okouzlující.
Jack, otec Jenny, vyrostl v upjatých poválečných letech bez vyhlídek světlé budoucnosti, proto se ze všech sil snaží, aby jeho dcera měla lepší život. “Všechno je šedivé,” vysvětluje představitel otce, Alfred Molina. “A pak se objeví nad průměr vysoce přečnívající postava, David. Je to jako kdyby se najednou v holubníku objevil barevný, strach nahánějící páv.“
Peter Sarsgaard, představitel Davida, o své postavě říká: „Když je David s Jenny, všechno je i pro něj jako poprvé  – ‘to JE krásné auto, že? Paříž JE úchvatné město, že? Pro něj to není o sexu, ale o životě. Není perverzní, jen je chlápek, který chce ze svého života urvat maximum.”
“Líbila se mi myšlenka, že David je předzvěstí věcí, které přijdou,” říká scénárista Hornby. “Je symbolem beztřídní společnosti, chce ve svém životě dobré věci, a to nejen peníze a dobře vypadat. Zajímá ho, co se kolem děje, jaká se poslouchá hudba, co se čte, jaké se hrajou filmy. Má v sobě víc, než se na první pohled může zdát.“
“David pro otce Jenny představuje nejen zrcadlo pro jeho vlastní život, ale také testuje jeho předsudky,” říká Alfred Molina. “V poválečné Británii stále exisoval silný rasismus, takže Davidovo židovství v něm hledá výzvy.“

Návrhářka kostýmů Odile Dicks-Mireaux čerpala pro svoji práci inspiraci v dobových filmech, vzorem pro postavu Davida jí byl Sean Connery z první bondovky Dr. No.
Dvaadvacetiletou Carey Mulligan do filmu obsadily filmové producentky, aniž se radily s Nickem Hornbym. Ten, když se dozvěděl, že je o „tolik“ starší než filmová postava, měl pocit, že to naruší celý film. Když potom ale herečku sám uviděl, říkal si ´No tak, s touhle holčičkou přeci nemůže nikdo spát! To je nemravné!´ Když hrála scény ze školy, nikdo o jejím mladičkém věku nepochyboval, pak ale s makeupem a jiným účesem rázem vypadala jako Audrey Hepburn.
Ve svých pamětech Lynn Barber popisuje, že byla stejně zamilovaná do Davida, jako do jeho přátel Dannyho a Helen. Byla „sváděna“ třemi lidmi. Samozřejmě Davidem, ale strašně ji lákaly věci týkající se Dannyho a Helen – jejich krásně zařízený dům, šaty, které Helen nosila.
Režisérka Lone Scherfig nepochybuje, že Jenny je motorem příběhu. “Není obětí ničeho, snad jen faktu, že je o tolik mladší než David, takže on by měl být tím zodpovědným. Ale Jenny ví, co dělá, je jí sedmáct, není už žádné dítě. Ale je pořád nevinná. Příběh je o ztrátě její nevinnosti a David je tím viníkem. Musela jsem si to pořád připomínat, protože jsem ho měla strašně ráda. ”
“Vždycky mi říkali, že ve filmu stačí roztrhnout dítěti kabát, aby to bylo stejně působivé jako smrt 500 vojáků, je to všechno otázkou toho, jak věci vidíte. Náš film je dost drsný, protože Jenny musí prožít věci, které normálně nikdo nikomu zažít nepřeje,“ uzavírá režisérka Lone Scherfig.


Autor: www.bavmese.cz 25.3.2010

   

This is alternative content.



Created by Virtualflexx & friends  ©2007 - 2009, všechna práva vyhrazena BavmeSe.cz kulturní tipy.
Dnes je
Středa 17.ledna 2018
Upoutávka
Váš banner 120 x 600 zde? Kontaktujte nás.
Přidat akci
Pořádáte vlastní akci?
Chcete na ni upozornit?
Napište nám
Reklama
Váš odkaz na tomto místě za 40,- Kč / měsíc

Airsoft - Army shop
Doporučujeme
Astratex

Odkazy